Shrnutí aktuálního dění u M. :)

19. února 2013 v 23:20 | Mína |  Prostě Mína

Ahoj slečny,
dneska jen v krátkosti shrnu novinky, musím jít spát co nejdřív. Mám se vlastně celkem fajn.*klepu na stůl* Byla jsem na horách s našima a s partou známých-parta rodičů a ,,dětí"-bohužel většině dětiček je teď už okolo dvaceti-jezdíme v téhle sestavě spoustu let na lyže a různé jiné výlety.Strašně moc jsem si to tam užila,miluju lyže a snowboard :) Škoda,že jsem nemohla zůstat dýl. Včera začal nový semestr,docházka tenhle týden je bohužel nevyhnutelná.
Přeci jen si ale musím na něco postěžovat.Mám teď problémy s jídlem a body image.Přitom jsem se cítila tak skvěle a na svý poměry i dost sebevědomě,když jsem zhubla první dvě kila.Zase mám svůj syndrom-čím jsem hubenější,tím si připadám tlustší a odpornější-výborně,Míno :D Takže se pořád pozoruju,porovnávám se s jinýma holkama,přemýšlím neustále nad hubnutím a jídlem.Strašně mi to vlezlo do hlavy,opět.
A to rozhodně není dobrá cesta.Minulý týden jsem se podvědomě začala víc hlídat v jídle a pořád jsem nad tím přemýšlela.Měla jsem často hlad(i přesto že jsem jedla dost) a strašnou chuť se přejíst.Na horách jsem jedla v rámci možností-chata kam jezdíme je dost vysoko,jde se tam dostat jen pěšky+částečně vyjet vlekem.Všechno jídlo a věci si musíme vynést sami v krosně a není to jen tak,protože je to do prudkýho kopce a poměrně velká vzdálenost.A ještě se tam vaří na velkých kachlových kamnech :) Takže vaříme jídla nenáročná na přípravu i suroviny.
Teď jsem sama doma,naši zůstali na horách.Pokud z vás někdo trpí ZP,asi tušíte,kam tím mířím.Věděla jsem to už do začátku,že to udělám.Včera jsem se držela,dneska-jak se moderně říká-fail.Jsem teď dost demotivovaná,vážila jsem se před horama-58 kg!A to jsem neměla přibrat po čem,za minulý týden ani náhodou.Není to tuk,míry mám stejný.Váha kolísá,samozřejmě,ale prostě to dokáže opravdu naštvat :( Víte jakou práci mi dá shodit celý kilo?Kdyby to bylo jen nějákých pár desetinek....nechápu,kde se to vzalo.Každopádně se vrátím k dnešku.Byla jsem taková rozladěná-už od neděle jsem se chtěla přejíst,ale držela jsem se.Dneska jsem měla školu brzo ráno a pak odpoledne,byla mezi tím dlouhá pauza,takže jsem jela domů s tím,že si zaběhám.Jenže čára přes rozpočet-sněhová vánice.Už jsem letos byla 4 krát běhat a většinou mi u toho trochu sněžilo,ale tohle už bylo moc :D Tak jsem si naplánovala,že si zacvičím první den druhého levelu Sixpacku a vrátím se do školy na přednášku,kterou jsem chtěla kvůli běhu zatáhnout.Řeknu vám,že trapnější workout jsem fakt nezažila.Na posilování břicha jsou tam asi 3 cviky,jinak samé nezáživné kardio a jakési pofiderní cvičení-prostě jen bezúčelný propocení trika a skutek utek.Třeba první level byl parádní,doopravdy zaměřený na břicho,velmi výživný a efektivní.Tohle se Jill bohužel nepovedlo,dál to cvičit nemíním,musím najít něco jinýho,je to ztráta času.Takže jsem byla ještě rozmrzelejší a navíc ještě nevyspalá(přes dva týdny vlona,kdy jsem nešla spát před půlnocí a najednou režim :D )...když už přišel čas odjezdu zpátky do školy,byla už jsem dost bez nálady a najednou jsem si řekla: a co se jako stane,když se na to teď vykašlu a udělám si hezký odpoledne?Nic,bude mi líp.Takže jsem si udělala krupicovou kaši s kouskama čokolády-úžasný,vůbec nelituju :) A vážně mi bylo hezky.Jenže já potřebuju krátký vodítko,jinak to se mnou nejde.Vrátila jsem se do školy později(měla jsem večer jedno povinný cviko) a když jsem přišla domů,pokračovala jsem v hodování.Dala jsem si sice volno a nehrotím to,jenže nechápu,proč to vlastně dělám.Myslím,že zrovna teď by byl volný den opravdu jen k dobru,ale já prostě nevím,kdy přestat.I volno musí mít pravidla.Co mě na tomhle baví?Je mi špatně od žaludku,motá se mi hlava,jak mám najednou vysoký cukr v krvi...co z toho mám?Krupička byla úžasná,ale tohle?Fůj :( Doufám,že se dám brzo dohromady.Za pár dní nepřiberu,ale bojím se,že nebudu umět přestat.Můžu si za to sama,to vím.Já se nelituju,že jsem strašná chudinka s PPP,ale jen využívám možnost,že si tady můžu anonymně vylít srdíčko.Jsem za to moc ráda a pomáhá mi to.Četla jsem články jedný blogerky,která píše,že se každý den přejídala po dobu dvou měsíců a to mnohem víc než já,nechápu,kam to vůbec dokázala nacpat.To už bych se i já pozvracela.A dostala se z toho jen tím,že se svěřila dvoum blízkým lidem.Řekla co dělá a kolik toho snědla...a od té doby už nikdy.Uvědomila jsem si,že o mě to nikdo v reálném světě neví.Strašně se za to stydím a nedokážu si představit,že bych za někým přišla a řekla mu,že jsem schopná se cpát do prasknutí a sežrat šílený množství jídla.Zvláštní,že se s nejbližšíma kamarádkama dokážu bavit třeba o sexu se všema podrobnostma úplně bez zábran,ale říct jim,že mám problém s jídlem a několik let trpím depresema,to ani náhodou.Stydím se a myslím,že by to nepochopily a dívali by se na mě divně.A s mužskýma kamarádama tohle rozebírat nebudu v žádným případě,to mi přijde krajně nevhodný(a to se s nima taky bavím o dost osobních věcech).Ale tohle prostě ,,nejde".
Teď useknutě ukončím ,,krátký článek",musím jít spát,zase jsem se rozjela :D Jsem ráda,že vás mám,je mi hned líp,když se vypíšu.Ještě bych chtěla dodat,že kromě jídla je mi fajn a celkově jsem spíš pozitivní.A i tohle zvládnu,prostě musím.Nějak bylo a nějak bude :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 20. února 2013 v 5:27 | Reagovat

občas se to stane.. jen je důležité, abys neříkala "už jsem to zkazila, váha šla nahoru, tak už to nemá cenu" a zase se nafutrovala.. prostě to hoď za hlavu a dělej jakoby se nic nestalo - celou dobu se ti vede dobře a nic se na tom nezměnilo ;)

2 FatLady FatLady | Web | 22. února 2013 v 23:00 | Reagovat

nějak bylo, nějak bude... ber to tak bobi... držím palce aby se ti dál vedlo a vedlo se ti aj s tím jídlem :-)

já jsem se o svých problémech rozpovídala taky až díky blogu a to ne jen anonymně, ale aj doma... víc to řešíme... aj mama to nějak se mnou začala řešit, ale nedochází jí, jak blízko jsem k tomu spadnou zase do propasti s názvem Anorexie...

drž se

3 dona-gisele dona-gisele | E-mail | Web | 23. února 2013 v 18:50 | Reagovat

Ahoj zlato, tvůj článek čtu až teď a to jsi ho psala v úterý. Mrzí mě, že píšu až teď a taky mě mrzí to, že se máš hůř.
Aspoň že ty hory byly pěkné a užila sis to tam.

Jen si srdíčko vylévej, od toho ten blog máš a já si všechny tvoje články moc ráda přečtu. Víš, přejezení...tohle se stává. Když to ale nebudeš dělat třeba celý týden v kuse a pár dní za sebou se ti podaří se nepřejíst, tak to najednou půjde snadněji a najednou zjistíš, že už vlastně ani do té pusy nic, co nebylo v plánu, nemáš potřebu strčit. Vidím to tak na sobě. Ne, nepřejídám se, jen se mi stane, že mě chytně takové to uzobávání a drží se mi třeba tři dny. Pak si ale zase najedu na tu svou víceméně preciznost a najednou to opravdu jde samo.
Ale o sobě mluvit nechci, zpátky k tobě. Zkus se pár dní opravdu hlídat, najedeš na ten správný režim a pak už se bude dařit. Tebe to bude dále motivovat, nebudeš na sebe naštvaná a můžeš si pokračovat vesele v tom, o čem jsi psala pár článků dozadu - vyrovnání, spokojenost, krásné jídelníčky, krásný pohyb, dobrá nálada.
Neboj se :) Určitě by pomohlo svěření se blízké osobě, ale moc dobře chápu, že to je strašně moc těžké, špatně se to říká, člověk se za to až stydí. Nejdříve to ale zkus jen se sebou, jak jsem psala nahoře. Kdyby to opravdu nešlo a ty by ses kvůli tomu ještě více trápila, tak neváhej a někomu se vyzpovídej. Z člověka všechno hnedka spadne, věřím tomu. Já jsem to ještě nikdy nezkoušela, protože jsem se za dobu hubnutí a tohohle stylu života přejedla možná tak dvakrát (a to opravdu splácala páté přes deváté) a nikomu jsem to neřekla. Ale moc dobře jsem cítila, jak by pomohlo mamčino objetí, pusa a slova, že bude dobře...

A nelíbil se ti level 2 ze 6W6P? Mně dříve také ne, ale pak jsem zjistila, že ty cviky opravdu účinné jsou. Břicho se špatně tvaruje v leže se skracovačkami. Mnohem lepší je dělat rotační cviky ve vzduchu s činkou, kde se všechno soustředí do středu děla - břicha - a mnohem lépe se zpěvňuje. Věř nebo ne, ale je to opravdu osvědčené :)
Taky jsem poté přišla tomuhle levelu na chuť.

Moc a moc ti držím palce a budu na tebe myslet. Doufám, že se od tohohůe článku daří lépe. Brzy se ozvi, budu čekat :)

4 michelle-ml-lou michelle-ml-lou | Web | 27. února 2013 v 9:08 | Reagovat

jak dlouho držíš diety? mě trvalo přesně 10 měsíců než jsem přestala mít ZP. Od října 2011 do července 2012 jsem měla ten kolotoč diety-přejídání-diety-přejídání. Užívala jsem i projímadla. Od toho posledního ZP v červenci jsem se nepřejedla ani jednou. Takže věř mi---> časem tě ZP také omrzí =) Já když na mě pak  šla chuť se přejíst, tak jsem si představila to, že mám všechno to jídlo na které mi šla chuť v žaludku, všechny ty výčitky po tom a pak už mi ta chuť se přejíst přešla =) takovým cvičením jsem se přejídat odnaučila =) jak říkám--> od července ani jeden záchvat přejídání, jediným čím jsem se občas přejídala a přejídám je zelenina =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama