Vracím se a chci pokračovat v blogování

8. prosince 2012 v 22:38 | Mína |  Prostě Mína
Ahoj slečny,
vlastně ani nevím,kde začít. Nebyla jsem tu dlouhou dobu,spoustu se toho stalo a změnilo...

Vrátím se k poslednímu dni,kdy jsem naposled napsala článek.Proč jsem najednou přestala blogovat?Začala jsem víc žít v reálným světě než tady.Tenkrát jsem měla zkouškový,začala jsem hodně chodit do společnosti,do toho ještě nějáký to sportování a na psaní článků a komentování už nezbyl čas.A později ani chuť.Proč?Pár lidí mi promlouvalo do duše ohledně hubnutí a vnímání vlastního těla.Uvědomila jsem si,že mi to trochu ,,leze na mozek" a blogování má na mě špatný vliv.Samozřejmě,většina mých spřátelených to bere s rozumem,ale taky jsem navštěvovala hodně pro-ana blogů.Ne že bych do něčeho takovýho padala,ale ubíralo mi to na sebevědomí a zdravém úsudku.Ale teď mi blogování začalo strašně chybět,chtěla bych pokračovat i když trochu v jiném duchu...
Krátce shrnu,co se zatím dělo.Červen-jak už jsem říkala,bylo zkouškové,trochu stres,ale zároveň to bylo asi nejšťastnější období za celý rok.Letní počasí,dobrá nálada,společnost,pořád venku...bylo mi krásně.Červenec a srpen byly horší,spolužáci se vrátili do rodných měst,ostatní lidi věčně někde pryč a já jsem chodila na praxi.Ano,náš skvělý obor má 7 týdnů praxe v létě,letos budeme mít dokonce osm.Samozřejmě za to nedostáváme ani korunu,každej den vstávačka ve 4:30...no co si budu stěžovat,jaký jsem si to udělala,takový to mám.Spíš jde o to,že by se ten systém vzdělávání dal účelně změnit,ale to je teď jedno.V září jsem konečně měla prázdniny.Nebylo to nijak slavný,těšila jsem se do školy.Od začátku října do půlky listopadu jsme měli výukové období,teď opět chodíme na praxi až do půlky ledna.Ve škole jsem byla spokojená,sice přednášky od rána do večera(tentokrát jsem chodila poctivě),ale nevadilo mi to.Naopak,nesnášela jsem víkendy.Zní to šíleně,ale je to tak.V poslední době mě hodně trápí samota,proto jsem byla radši ve škole mezi lidma.
A teď něco k aktuální situaci:přepadají mě deprese.Teď se omlouvám za všechno co napíšu,nikoho to nenutím číst,nebude to nic pěknýho,ale potřebuju to ze sebe dostat.Asi většina lidí někdy v životě použila větu ,,mám depku".Ale u mě to má bohužel jiný rozměr.Trpím tím asi od 7. třídy základky(v tý době jsem si zažlila šikanu).Mám období,kdy jsem v pohodě,mám období horší a taky mám vyložený krize jako právě teď.Nijak se neléčím,lehčí stavy jsem se naučila svépomocí zvládat,ale v posledních týdnech jsem na tom mizerně a nedokážu si pomoct.Stavy beznaděje,bezmoci,pláč,apatie,omílání těch samých myšlenek,neschopnost jakýkoliv činnosti,někdy mě vlastní myšlenky a chování úplně děsí...přiznám se,že bych nejradši zvolila konečný řešení.Jediný,co mně od toho nejhoršího drží je odpovědost k nejbližšímu člověku,mojí mamce.Jsem jedináček,vím,že bych jí zničila život.Na tom mým mi nezáleží.Nebojím se bolesti ani smrti,způsob jsem si taky promyslela.Nepatřím mezi idioty,co si myslí,že umřou na škrábnutí žiletkou nebo spolykání krabičky paralenu.Nechci ale kvůli sobě zničit život někoho jinýho.Nechci tomuhle propadnout,chci bojovat,ale většinou na to nemám sílu.Vím,že takhle to rozhodně dál nejde.Takhle se žít nedá(někdy se víc rozepíšu o důvodech,co se přesně děje...)Myslím,že tentokrát to bude hop a nebo trop.Připadám si na kraji sil.Otázka je,co s tím,nevím si rady.
A teď z jiného soudku:kam se bude ubírat můj blog?Už nebude hubnoucí,ale otázky zdravého životního stylu se určitě chci dotknout.Chci psát o svých myšlenkách.Momentálně nemám nikoho,komu bych se svěřila a psaní mi pomáhá.Chci taky psát svoje názory a zkušenosti z různých oblastí a tím třeba i někomu pomoct.Teď ode mě pozitivní články nečekejte,ale jednou,až se z toho (snad) vyhrabu...Přemýšlela jsem,jestli nemám začít na jiném blogu,zatím ještě chvíli zůstanu tady,pak se uvidí...
Moc hnusu na jeden článek,ještě jednou se omlouvám.Teď to trochu odlehčím a napíšu,jak jsem to měla s jídlem.Asi chápete,že mě otázka postavy v aktuální situaci naprosto nezajímá,ale vzhledem k tomu,že můj blog byl původně hubnoucí,tak vám napíšu,jak se to vyvíjelo.Přes léto a podzim jsem se pokoušela hubnbout a v zápětí upadala do špatných stravovacích návyků.Přibrala jsem na 61-62 kg,což byla moje výchozí váha,bohužel.Jsem ráda,že míry se na původní hodnoty nevrátily,nabrala jsem i na svalech,hodně jsem sportovala.A konečně mi po několika promluvách do duše došlo,že nejsem tlustá.Naopak mě většina lidí považuje za hubenou a dělají si ze mě srandu,že to řeším.Kolem těch 61 kg je moje přirozená váha,která se mi drží.Stačí mi akorát sportovat a můžu si dovolit i jídelní prohřešky(ne zase v extrémní míře každý den).Ale řekla jsem si,že bych na tom mohla být líp.A nejde jen o postavu,ale i o zdraví,i když moje váha je sice ze zdravotního hlediska úplně ideální,tělo rozhodně není rádo,když sežeru tabulku čokolády.Uvědomila jsem si,že dietováním ničeho nedosáhnu.Začala jsem jíst ,,slušně"-nepřejídám se a zároveň se nešidím.Když jím vyváženě,neberou mě ani šílený chutě po sladkým.Ne že bych si nedala,ale nejsem závislá jako dřív.A světe div se,dostavily se i výsledky.Hned po týdnu jsem měla o půl kila míň a pokračovalo to.Dneska jsem navážila 59,3 kg.Ale teď to bude trochu zkreslený tím,že jím na svoje poměry strašně málo,kvůli tomu jak mi je psychicky.Když mám svoje stavy,nemám chuť k jídlu,ani nepiju(v tom nejhorším nedokážu dělat vůbec nic).

Tak už pro dnešek končím.Doufám,že vy se máte dobře.Budu moc ráda za komentáře a spřátelení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FatLady FatLady | Web | 8. prosince 2012 v 23:15 | Reagovat

ahoj, no dneska se mi ten článek číst nechce, už se chystám udělat šipku do pelechu, ale zítra si to přečtu a to víš,že si tě přidám :-)... jsem ráda, že ses ozvala... si zmizela a ani ses neozvala co se děje nebo tak...

2 recacha recacha | Web | 9. prosince 2012 v 3:46 | Reagovat

ahoj, jestli chceš narazila jsem na tvůj blog a ráda spřátelím :-) já se snažím hubnout, ale tak nějak zdravě, prostě chci, aby mi tělo správně fungovalo :-) depky mě také občas přepadají, ale snažím se je zvládat, ikdyž občas... no to je jedno :-) pokud chceš spřátelíme :-)

3 dona-gisele dona-gisele | E-mail | Web | 9. prosince 2012 v 8:02 | Reagovat

Míno? Nemůžu uvěřit tomu, že ses vrátila a ozvala se nám všem. Já už v to vůbec nedoufala. Myslela jsem na tebe hodně, ale posledně jsi psala, že společenský život tě posouvá dál a jsi v pohodě, tak jsem si říkala, že to je jen a jen dobře a moc jsem ti to přála.
Tak tě tu tedy zase mezi námi vítám. Tvůj článek jsem přečetla jedním dechem...když jsem četla začátek, tak jsem se usmívala, protože jsi psala o lepším začlenění mezi lidi. On když se člověk do toho hubntí moc ponoří, tak pomalu ale jistě se mu vymývá mozek..věčné hlídání jídla, zkoumání každičkého centimentru je na palici. Znám to až moc dobře..
Ale to, co jsi psala dál..to mě vážně moc mrzí a je mi z toho dost smutno. Člověk lehce podlehne depkám, ale pak ta cesta nazpět je těžká, dlouhá a komplikovaná. Ať už je za tím cokoli, musíš se snažit a vědět, co chceš. Určitě si neubližuj, ale mamce bych to na tvém místě řekla. Blog je sice fajn na ventilování svých pocitů, ale nic se tim nevyřeší, tobě se možná tak uleví, ale bolest tím neutišíš. Mamka je přece člověk, ke kterému máme všichni nejblíž a jakýkoliv problém = problém její. Vůbec se neboj a svěř se jí. Víš, ono pořádné objetí taky dělá své. Třeba se dohodnete na návštěvě psychologa, nebo to zvládnete samy. Zkus to. A zkus se obklopovat jen těmi dobrými věcmi, dělej si radost maličkostmi a podobně.

Na každý tvůj článek se nesmírně těším, protože k tobě chovám jakousi úctu..když jsem se rozhodovala, jak trochu změnit tělo, narazila jsem na tvůj blog, když jsi právě začínala cvičit s Jillian. A to byl můj start pro celý můj příběh, který ti snad ani vyprávět nebudu, možná až někdy příště. Je to opravdu nadlouho, ale věř mi nebo ne, pocity beznaději, zoufalství, nenávisti k sobě samé mám často..především kvůli postavě, jídlu, rodině. Jediné, co mi dělá radost, je cvičení. Ano, od té doby, co jsem ti psala o 30DS cvičím každý den. Po většinu času stále s Jillian. Je to taková moje útěcha.
Ale dost o sobě... přeju ti jen a jen to nejlepší, moc bych si přála, abys našla takový ten vnitřní klid, spokojenost a vyrovnanost.
Těším se na tvoje články a můžeš počítat s mojí podporou. Vím, že podpora po internetu je divná, ale  to pomáhá.

4 Rose Rose | 9. prosince 2012 v 9:25 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, že jsi se ozvala ;)) Jj, ráda znova spřátelím, ale zdravý životní styl ode mě nečekej :D

5 Suzie Suzie | Web | 9. prosince 2012 v 12:24 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky :) tvůj blog byl jeden z těch na který sem chodila strašně ráda!! Tak vítej zpět, já jsem taky zpět a společně to zvládneme!:)

6 Nenna Nenna | Web | 9. prosince 2012 v 13:13 | Reagovat

Ahoj, nejsi náhodou ta Mína, která studuje v Ostravě ? :)

7 Suzie Suzie | Web | 10. prosince 2012 v 17:14 | Reagovat

Já vím, bohužel já vždycky když se do něčeho vrhnu tak extrémně a to je můj problém :/ ikdyž si to uvědomuju tak mi to prostě nejde do hlavy, abych hubla normálně. Ale třeba na to časem taky přijdu :) a držim palečky, ať ti to pěkně jde :)

8 dona-gisele dona-gisele | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 17:27 | Reagovat

Není zač :)
Těším se na tvoje články. Víš, ono je to prostě těžké, ale snažím se..moc a moc. Ono to půjde! Musím myslet pozitivně :)

9 papricka papricka | 11. prosince 2012 v 23:03 | Reagovat

Ahojte, ja som dneska natrafila na tvoj blog, a je uzasny,uzasny v zmysle, ze je vvynimocny... ja momentalne prezivam dost podobne obdobie, ale vychadzajuce z nespokojnosti so mnou...totiz ide o to, ze by som chcela schudnut, a velmi (mam miery 93-66-102, pri 175cm), ale nejde mi to, teda mam strasne narocnu skolu, rok pred statnicami, proste cele na nic, stale sa len ucim, a ked mam depku siahnem po cokolade, je to otrasne, a neviem sa prinutit prestat s tym. s nikym v mojom okoli si nerozumiem, segra sa odstahovala daleko prec, nemam doveru ani v rodicoch, cele zle :(

10 papricka papricka | 11. prosince 2012 v 23:17 | Reagovat

v podstate sa mi nuka otazka, v ktorom rocniku na medicine si ty ? ja v 5 zo 6 - v Ba ...

11 Mína Mína | Web | 12. prosince 2012 v 19:40 | Reagovat

[9]: Ahoj,děkuju za pochválení blogu :) Myslím,že tvoje míry nejsou vůbec špatné,já jsem na tom celkem podobně,ale o něco hůř,přes prsa mám určitě míň než 90,pas a boky teď nevím,dlouho jsem se neměřila.Myslím,že vypadáš dobře,ale chápu,že se i přes to můžeš cítit nespokojeně.Úplně rozumím tvojí závislosti na čokoládě,taky když jsem ve stresu,mám chutě.Důležité je,abys během dne jedla dostatečně a vyváženě,neljépe 5krát,pak na tebe chutě nebudou tolik útočit.
Já nejsem na medicíně,jsem na všeobecné sestře.Znám lidi,co jsou na medině,vím,jak to chodí,často se lidi vzdávají svých koníčků,protože jim kvůli škole nezbyde čas.Jsi dobrá,že jsi to dotáhla až do páťáku a určitě zvládneš i ty státnice.Pokud tě práce lékařky bude bavit,rozhodně ty roky učení stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama