Prosinec 2012

Poslední článek roku 2012

31. prosince 2012 v 20:11 | Mína |  Prostě Mína
Ahoj slečny,
chci vám popřát veselého Silvestra a šťastný nový rok :)Ať se vám v roce 2013 splní,co si přejete,ať jste zdravé a plné optimismu.
Jídlo dneska neřešte,dejte si něco dobrýho,ale (tohle teď říkám především sama sobě :D ) zároveň to nepřehánějte,pokud je vaše tělo zvyklé na zdravou stravu,může s ním pár nezdravých prohřešků pěkně zacvičit.Tím nemyslím,že za jeden večer přiberete,ale že vám bude pěkně zle.Vím o čem mluvím :D A s alkoholem zrovna tak,prostě všeho s mírou :)
Jinak aktuality u Míny: potkala jsem člověka,který splňuje několik základních požadavků na ideálního partnera :)) Známe se jen pár dní,takže samozřejmě ho nemůžu posoudit,co se povahy týká,ale jasný je,že sportuje,je inteligentní,nekouří,nechlastá,nehulí trávu(přijde mi,že dneska už to je vzácnost)...a samozřejmě působí moc sympaticky.Možná to je jen další hajzl,který mi jednoho dne zlomí srdce,ale stejně jsem spokojená :)) Je na mě moc hodnej (ale to byli ze začátku všichni :D ),trávíme spolu hodně času,bydlíme blízko sebe...takže mi to vlilo do žil optimismus.

Doufám,že se máte dobře,kočky moje :) Užijte si večer.

Pár řádků

23. prosince 2012 v 0:38 | Mína |  Prostě Mína
Ahoj slečny,
jen malé pozdravení :) Co se událo v posledních dnech? Začala jsem znova cvičit Jill six week sixpack(zatím 3 krát),začala jsem chodit častěji plavat(teď chci o prázdninách nejlíp každý den,předtím jsem chodila podle času). Váha mi dneska ukázala 58,7 kg,mám radost,zítra se ještě převážím pro jistotu.
Po psychické stránce je to pořád nic moc. Zase jsem měla nějákou krizi,ale snažím se jak to jen jde. Držím se silou vůle,ale někdy nemám sílu být silná.
Jsem ráda,že jsou prázdniny,budu mít konečně čas na spoustu věcí.Samozřejmě i na blogování :)
To je asi pro dnešek všechno,jsem utahaná a jdu spát. Dobrou noc :)

Střípky posledních dnů

12. prosince 2012 v 22:47 | Mína |  Prostě Mína
Ahoj slečny,
chci vás spíš jen pozdravit,nic zvláštního na rozepisování se teď neděje.Moc vám všem děkuji za podporu,moc to pro mě znamená.Začala jsem se cítit o něco líp.
Pořád chodím na praxi,do toho učení,zkoušky,pořád dokola...už aby byly prázdniny,chci se jednou pořádně vyspat :D Na praxi se mi teď docela líbí,až na to že tam je strašně málo práce.Minulý tři týdny jsem byla na geriatrii,tam jsme měli práci pořád,ale celkem nepříjemný oddělení,ani ne tak kvůli druhu práce,na to si člověk zvykne,ale kvůli pracovnímu kolektivu,co tam je,nechovali se dobře k nám studentům,ale nejhorší je že byli nepříjemný k pacientům,ne sice všichni,ale kolikrát se mi úplně sevřelo srdce,jak mi jich bylo líto.Je hrozný,že tam jsou některý lidi třeba půl roku,jsou odkázaný na ošetřovatelskou péči,třeba ani nemají čatsý kontakt s rodinou a sestry nebo ošetřovatelé se k nim chovají jako k věcem.Myslím,že pokud zdravotník cítí syndrom vyhoření,má přejít na jiný oddělení,do jiný nemocnice,na ambulanci...prostě změnit prostředí.
Co se týče mých jídelníčků,docela se snažím,nedržím dietu,ale snažím se stravovat normálně(stejně u toho mírně hubnu,aspoň zatím :)) Problém je,že nemám v poslední době pohyb.Začala jsem místo běhání chodit do bazénu plavat,ale dostala jsem zánět močových cest (to mám dost často) a když jsem se uzdravila,tak jsem byla jen jednou,protože mám strašně učení.V úterý rovnou dvě zkoušky,už je mi špatně teď :D Pak už bych to měla mít do Vánoc volnější,tak snad i ten pohyb napravím.
Jak se máte vy?

Vracím se a chci pokračovat v blogování

8. prosince 2012 v 22:38 | Mína |  Prostě Mína
Ahoj slečny,
vlastně ani nevím,kde začít. Nebyla jsem tu dlouhou dobu,spoustu se toho stalo a změnilo...

Vrátím se k poslednímu dni,kdy jsem naposled napsala článek.Proč jsem najednou přestala blogovat?Začala jsem víc žít v reálným světě než tady.Tenkrát jsem měla zkouškový,začala jsem hodně chodit do společnosti,do toho ještě nějáký to sportování a na psaní článků a komentování už nezbyl čas.A později ani chuť.Proč?Pár lidí mi promlouvalo do duše ohledně hubnutí a vnímání vlastního těla.Uvědomila jsem si,že mi to trochu ,,leze na mozek" a blogování má na mě špatný vliv.Samozřejmě,většina mých spřátelených to bere s rozumem,ale taky jsem navštěvovala hodně pro-ana blogů.Ne že bych do něčeho takovýho padala,ale ubíralo mi to na sebevědomí a zdravém úsudku.Ale teď mi blogování začalo strašně chybět,chtěla bych pokračovat i když trochu v jiném duchu...
Krátce shrnu,co se zatím dělo.Červen-jak už jsem říkala,bylo zkouškové,trochu stres,ale zároveň to bylo asi nejšťastnější období za celý rok.Letní počasí,dobrá nálada,společnost,pořád venku...bylo mi krásně.Červenec a srpen byly horší,spolužáci se vrátili do rodných měst,ostatní lidi věčně někde pryč a já jsem chodila na praxi.Ano,náš skvělý obor má 7 týdnů praxe v létě,letos budeme mít dokonce osm.Samozřejmě za to nedostáváme ani korunu,každej den vstávačka ve 4:30...no co si budu stěžovat,jaký jsem si to udělala,takový to mám.Spíš jde o to,že by se ten systém vzdělávání dal účelně změnit,ale to je teď jedno.V září jsem konečně měla prázdniny.Nebylo to nijak slavný,těšila jsem se do školy.Od začátku října do půlky listopadu jsme měli výukové období,teď opět chodíme na praxi až do půlky ledna.Ve škole jsem byla spokojená,sice přednášky od rána do večera(tentokrát jsem chodila poctivě),ale nevadilo mi to.Naopak,nesnášela jsem víkendy.Zní to šíleně,ale je to tak.V poslední době mě hodně trápí samota,proto jsem byla radši ve škole mezi lidma.
A teď něco k aktuální situaci:přepadají mě deprese.Teď se omlouvám za všechno co napíšu,nikoho to nenutím číst,nebude to nic pěknýho,ale potřebuju to ze sebe dostat.Asi většina lidí někdy v životě použila větu ,,mám depku".Ale u mě to má bohužel jiný rozměr.Trpím tím asi od 7. třídy základky(v tý době jsem si zažlila šikanu).Mám období,kdy jsem v pohodě,mám období horší a taky mám vyložený krize jako právě teď.Nijak se neléčím,lehčí stavy jsem se naučila svépomocí zvládat,ale v posledních týdnech jsem na tom mizerně a nedokážu si pomoct.Stavy beznaděje,bezmoci,pláč,apatie,omílání těch samých myšlenek,neschopnost jakýkoliv činnosti,někdy mě vlastní myšlenky a chování úplně děsí...přiznám se,že bych nejradši zvolila konečný řešení.Jediný,co mně od toho nejhoršího drží je odpovědost k nejbližšímu člověku,mojí mamce.Jsem jedináček,vím,že bych jí zničila život.Na tom mým mi nezáleží.Nebojím se bolesti ani smrti,způsob jsem si taky promyslela.Nepatřím mezi idioty,co si myslí,že umřou na škrábnutí žiletkou nebo spolykání krabičky paralenu.Nechci ale kvůli sobě zničit život někoho jinýho.Nechci tomuhle propadnout,chci bojovat,ale většinou na to nemám sílu.Vím,že takhle to rozhodně dál nejde.Takhle se žít nedá(někdy se víc rozepíšu o důvodech,co se přesně děje...)Myslím,že tentokrát to bude hop a nebo trop.Připadám si na kraji sil.Otázka je,co s tím,nevím si rady.
A teď z jiného soudku:kam se bude ubírat můj blog?Už nebude hubnoucí,ale otázky zdravého životního stylu se určitě chci dotknout.Chci psát o svých myšlenkách.Momentálně nemám nikoho,komu bych se svěřila a psaní mi pomáhá.Chci taky psát svoje názory a zkušenosti z různých oblastí a tím třeba i někomu pomoct.Teď ode mě pozitivní články nečekejte,ale jednou,až se z toho (snad) vyhrabu...Přemýšlela jsem,jestli nemám začít na jiném blogu,zatím ještě chvíli zůstanu tady,pak se uvidí...
Moc hnusu na jeden článek,ještě jednou se omlouvám.Teď to trochu odlehčím a napíšu,jak jsem to měla s jídlem.Asi chápete,že mě otázka postavy v aktuální situaci naprosto nezajímá,ale vzhledem k tomu,že můj blog byl původně hubnoucí,tak vám napíšu,jak se to vyvíjelo.Přes léto a podzim jsem se pokoušela hubnbout a v zápětí upadala do špatných stravovacích návyků.Přibrala jsem na 61-62 kg,což byla moje výchozí váha,bohužel.Jsem ráda,že míry se na původní hodnoty nevrátily,nabrala jsem i na svalech,hodně jsem sportovala.A konečně mi po několika promluvách do duše došlo,že nejsem tlustá.Naopak mě většina lidí považuje za hubenou a dělají si ze mě srandu,že to řeším.Kolem těch 61 kg je moje přirozená váha,která se mi drží.Stačí mi akorát sportovat a můžu si dovolit i jídelní prohřešky(ne zase v extrémní míře každý den).Ale řekla jsem si,že bych na tom mohla být líp.A nejde jen o postavu,ale i o zdraví,i když moje váha je sice ze zdravotního hlediska úplně ideální,tělo rozhodně není rádo,když sežeru tabulku čokolády.Uvědomila jsem si,že dietováním ničeho nedosáhnu.Začala jsem jíst ,,slušně"-nepřejídám se a zároveň se nešidím.Když jím vyváženě,neberou mě ani šílený chutě po sladkým.Ne že bych si nedala,ale nejsem závislá jako dřív.A světe div se,dostavily se i výsledky.Hned po týdnu jsem měla o půl kila míň a pokračovalo to.Dneska jsem navážila 59,3 kg.Ale teď to bude trochu zkreslený tím,že jím na svoje poměry strašně málo,kvůli tomu jak mi je psychicky.Když mám svoje stavy,nemám chuť k jídlu,ani nepiju(v tom nejhorším nedokážu dělat vůbec nic).

Tak už pro dnešek končím.Doufám,že vy se máte dobře.Budu moc ráda za komentáře a spřátelení.